Rozhodli jsme se
navštívit Tisou a vylézt pár skal nebo jinak, prostě zpříjemnit si víkendové
odpoledne trochou lezení. Byla to moje premiéra na písku, pokud nepočítám Letouš u Oseka, ale to je o něčem
jiném. Štěpán vybral dvě fajn cesty, abychom je všichni zvládli. První jsme
lezli Bílou stěnu VI. a jako druhou Jižní cestu V. Bílá stěna byla poměrně
technicky náročná a obzvlášť jeden krok. Bylo třeba udržet obě ruce na spoďáka, nohama nastoupat co
nejvýš proti stěnce a pak se natáhnout hodně vysoko do "tutovější" poličky. Jižní cesta byla celkem
jednoduchá, ale silně se projevila únava a hlavně zmrzlé prsty. Bylo zataženo a
sychravo, člověk by nevěřil jak může v létě vymrznout.
Nejtěžší bylo dostat se přes převis. Nakonec jsme ho přelezli všichni a dostali
se k zápisu do vrcholové knihy.
